o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt

Kaleidoskop 2019/2

Vězňovo dilema

Vězňovo dilema

Má smysl spolupracovat, nebo je lepší a výhodnější myslet na vlastní zájmy?

To je v kostce hlavní myšlenka principu nazývaného „vězňovo dilema“. Jedná se patrně o nejvíce opomíjený a mnohdy nepochopený princip fungování, který se podílí na rozhodování ve společnosti. A to, ať už na úrovni rodiny, firmy, klubu, státu … jednoduše všude, kde je potřeba spolupráce více stran.

Spolupracovat nebo nespolupracovat?

Klíčovým poselstvím Vězňova dilematu je zjištění, že spolupracovat je nakonec výhodnější, byť na první pohled se zdá být racionální volbou zradit partnery a snažit se maximalizovat vlastní užitek. Oproti předpokladu však pouze při spolupráci dosáhnou všichni účastníci lepšího výsledku.

Petr a Lenka – bankovní přepadení

Pro ilustraci vězňova dilematu použijeme jednoduchý příklad. Petr a Lenka jsou dva pachatelé, kteří v bance uloupili 10 milionů Kč. Tyto peníze ukryli na bezpečném místě za městem. Místo úkrytu znají pouze oni dva a nikdo jiný. Domluví se, že pokud je policie zadrží, nebudou na sebe vzájemně svalovat vinu, aby jim nebylo možné přepadení dokázat (naopak si potvrdí alibi, a pak je policie propustí).

Policie oba pachatele skutečně zadrží a odděleně je vyslýchá, takže nemohou spolupracovat. Nyní nastává několik možností, které ukazuje schéma níže. Záleží, zda se Petr a Lenka rozhodnou dodržet původní dohodu, nebo se rozhodnou zradit jeden druhého. A také, zda zradí pouze jeden z nich, nebo se o zradu pokusí oba.

Vězňovo dilema

Existují různé scénáře:

Racionální analýza situace

Pokud si každý z pachatelů udělá racionální analýzu situace, dojde k jednoduchému a překvapivému závěru: v součtu všech možností je výhodnější a tedy i racionálnější svého partnera zradit, spíše než s ním spolupracovat:

Jak vidíte, pozitivní váha je u prvního řešení (součet + 5), které doporučuje zradu. Oba dva pachatelé se tedy rozhodnou racionálně, tedy zradí jeden druhého, a vězňovo dilema logicky skončí tím, že do vězení se dostanou oba pachatelé s trestem 5 let. To však není dobře ani pro jednoho. Co tedy s tím?

Velký šéf

Pokud nejsou oba pachatelé schopni vězňovo dilema vyřešit spoluprací, musí nastoupit „velký šéf“. Někdo, kdo stojí mimo hru a kdo je nadřazen dílčí volbě každého z účastníků. Zradě (krátkozraké sobecké volbě) může zabránit jednoduše mafiánský boss, který dává na srozuměnou, že ten kdo zradí mafii, přijde o život, i když jej policie propustí. Často jedině pod takovou "externí" hrozbou mohou být ochotni vězni spolupracovat a nakonec dojít většího společného užitku, než kdyby každý z nich myslel jen sám na sebe a vlastní prospěch. Roli „velkého šéfa“ v běžném životě však zastává buď skutečný ředitel firmy, nebo i neosobní nadřazený společenský či náboženský princip (etické normy, kategorický imperativ, boží přikázání atd.).

Příklady ze skutečného života

Pro ilustraci vězňova dilematu v běžném životě lze najít nespočet příkladů. Obvykle však scénář není tak dramatický, jako při přepadení banky. Klíčovými znaky je nejčastěji to, že obyčejných lidí (účastníků hry) je tak velké množství, že nejsou schopni domluvit se na řešení a koordinovat své kroky. Další překážkou je fakt, že všichni účastníci společného projektu (vězňova dilematu) dělají tu a tam chyby, nebo nejsou schopni dostatečně dobře odhadnout strategii a kroky ostatních (zradí nebo nezradí ostatní dohodu a pamatují si vůbec, na čem jsme se dohodli?).

Univerzita a problém zastaralého serveru

Úžasný příklad, který ilustruje sílu vězňova dilematu je problém, který skutečně řeší na jedné nejmenované univerzitě. Ve zjednodušení jej lze popsat asi takto:

Univerzita má možnost čerpat evropský grant v řádu desítek milionů korun. Univerzita má mnoho fakult a samostatné IT středisko, které se stará o to, aby fungovala veškerá elektronická infrastruktura (emaily, elektronické indexy, webové stránky, souborové servery, zálohy atd.) pro fakulty univerzity.

IT středisko varuje ostatní fakulty, že provozní elektronická infrastruktura dosluhuje a bylo by potřeba několik desítek milionů korun na jeho kompletní obnovu. Jinak hrozí kolaps tohoto systému se všemi neblahými důsledky (nefunkční e-maily, stránky atd.)

Položte si nyní otázku: jakou šanci má zástupce IT střediska uspět u ostatních fakult, které spolurozhodují o tom, kam peníze „potečou“, zda na fakulty, nebo právě do společné IT infrastruktury?

Správná odpověď zní: malou. Proč?

Jistá "malá domů"

Každý jednotlivý zástupce fakulty, například děkan, má před sebou dvě možnosti:

Jiné by to bylo v případě, kdyby se všichni ostatní již pro svěření desítek milionů IT rozhodli. Jenže vězňovo dilema je právě o tom, že racionální je nebýt tím prvním, kdo se dobrovolně vzdává části prospěchu pro nejistou, byť možnou lepší budoucnost.

Pokud by se skutečně černý snář IT naplnil, má každý jednotlivý děkan také skvělou omluvu, protože jeho hlas byl jen zlomkem hlasu a rozhodnutí všech, takže on sám přece vinu nenese (stejně jako každý jednotlivý volič po volbách do parlamentu atp.)

Řešení = rektor (obdoba mafiánského šéfa)

A skutečně, celou tuto zamotanou situaci může ku prospěchu všech vyřešit pouze jediný "nestranný" člověk, kterým po vzoru mafiánského šéfa je rektor univerzity. Ten by měl stát nad jednotlivými dílčími zájmy fakult. Jedině on má mít sílu usměrňovat racionální vůli děkanů, pokud se ukáže, že rozdrobené zájmy ve svém součtu povedou nakonec k výsledku, na němž všichni ztrácejí.

Oblasti života, kde vězňovo dilema hraje prim

Zkusím ještě v krátkosti vyjmenovat některé další dobré příklady, které ukazují, jak vězňovo dilema prostupuje mnoho rozhodovacích procesů. Především těch, kde je velké množství "hráčů/agentů", kteří nejsou schopni dostatečně předvídat kroky ostatních, chybují, nebo mylně spoléhají na to, že se "oni" budou držet doporučené strategie, proto "já" nemusím – "já" mohu slíznout smetanu.

Očkování

Pokud se necháte naočkovat, hrozí Vám nepatrné riziko komplikací, takže racionální je přece očkování nepodstupovat. Pokud očkování podstoupí všichni ostatní, jen Vy ne, tak Vám přece stejně nákaza nehrozí ... jenže, pokud tuto logiku převezmou i všichni ostatní, nebude nakonec očkovaný nikdo ...

Sociální systém a daně

Pokud budete platit řádně daně a sociální i zdravotní pojištění, nebudete tak maximalizovat svůj užitek. Racionální je tedy "optimalizovat" daně (rozuměj v rámci pravidel platit 0,- Kč). Pokud daně zaplatí  všichni ostatní, jen Vy ne, tak přece zánik státu nehrozí ... jenže, pokud tuto logiku převezmou i všichni ostatní ...

Investice

Pořídit si pořídíte byt / akcie / obraz / zlato / cokoli jako investici, v době, kdy dlouhodobě ceny rostou, jedná se z Vaší strany jistě o naprosto rozumný krok, jež Vám těžko někdo může vyčítat. Avšak ve chvíli, kdy se stejným způsobem zachovají i ostatní, ceny vyletí do astronomických výšin a většina investorů nakonec zjistí, že není schopna prodat, co koupila, s očekávaným ziskem.

Ekologie a ekonomika

Chovat se šetrně k přírodě je obvykle velmi nákladné, takže pokud naše firma zvolí ekologický postup (čištění odpadů z výroby, minimalizace dopravy atp.), budeme méně efektivní a dražší než konkurence. To však nemůže naše firma dopustit, protože by neuspěla, takže se vlastně musíme chovat neekologicky, pokud chceme přežít na trhu ... ve výsledku ve zničené přírodě ale nepřežije nakonec nikdo.

Pokud jako rybář nevylovíte maximum ryb z moře, pak to bezesporu udělá ten na druhém břehu a na Vás nezbude nic. Je proto potřeba výlov maximalizovat, místo dbát na udržitelný stav ryb ... ve výsledku pak nezbudou ryby pro nikoho.

Pokud nebudete jezdit autem a létat letadlem, patrně budete pomalejší, vyděláte méně peněz, uvidíte méně cizích krajin; a hlavně budete méně "sexy" a tedy i méně zajímavou partií pro potenciální protějšek, takže je téměř nevyhnutelné dopravovat se neekologicky. Jenže ve chvíli, kdy všichni nasednou do automobilů, ulice měst se zacpou v nebývalých kolonách, a ...

Závěr

Poslední příklady jsem trochu záměrně popsal vyhrocenou formou, která volbu vždy ukazuje jako černo-bílou. To proto, aby vynikla absurdita situace, která může nastat ale která také často nastává. Praxe je samozřejmě bohatší, protože účastníci každého rozhodovacího procesu jsou podobni svébytnému živému organizmu, pro sociology často špatně předvídatelné "šelmě" (dav se nechová stejně jako součet všech jeho jednotlivců samostatně).

Můj text by měl sloužit především jako pobídka čtenáře k zamyšlení. Přemýšlejte, kde v životě sami narážíte na vězňovo dilema. A zkuste hledat cestu, jak se znalostí tohoto principu lidem problematickou situaci vysvětlit, docílit dohody a lepšího světa pro všechny.

Odkazy

Facebook Twitter Instagram