o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2017/23
Proč volit malé strany? Pět důvodů proč volit kolibříky a ne dinosaury.
Otázka je jasná: "Má smysl volit malé strany, u nichž hrozí, že se nedostanou do parlamentu?" Podle mého soudu ano. Důvody vidím následující:
1. I obři se rodí malí
Málokdo si uvědomuje, že Facebook, Google, Adidas, Puma a mnohé další značky, které jsou dnes nadnárodními giganty, vznikaly jako lokální "garážové" podniky či "start up-y". Kdyby nedostaly šanci, nestaly by se nikdy velkými. Dostat šanci, znamená dostat důvěru; a poté ji nezklamat. Stejně jako vhozením hlasovacího lístku do urny dáváte hlas nějaké straně, každý den rozhodujete o svých preferencích ve "spotřebitelských volbách", kdy se řešíte preference mezi jednotlivými značkami. Každý den tedy volíte!
2. "Nejmenší zlo"
Představte si, že žijete v zemi, kde je jen šest prodejců obuvi (řekněme, že shodou okolností se jmenují ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, SPD, TOP09). Vy si koupíte boty u toho prodejce, o němž jste přesvědčeni, že je asi nejlepší z nich, ale jeho boty se během půl roku rozpadnou (strana nejedná podle vašich představ), reklamaci vám však neuznají. Takže přichází dilema, zda se spokojit s danou situací a jít koupit boty znovu k tomu "nejlepšímu ze všech špatných", i když víte, že vás již zklamal a šance na nápravu, resp. lepší kvalitu výrobku, je mizivá – nebo zda se odvážit nakoupit boty ze zahraničí, třeba přes nějaký nevyzkoušený e-shop, který však podle všech parametrů (volební program) naznačuje, že právě tyto boty budou pro vás tou pravou a kvalitní volbou.
Volba malé strany tak představuje často krok do neznáma, který vyžaduje jistou odvahu. Odměna však může být značná, především v podobě jiné politiky, která je bližší Vašemu srdci (boty, které jsou pohodlné a něco vydrží).
3. Neexistuje "propadlý hlas"
Často slýchám námitku: "Je potřeba vybrat si z toho, co je již (ověřené) na trhu, tedy volit jen ze stran s vysokými preferencemi, protože hlas malé straně, která se nakonec do parlamentu nedostane, propadne". Co říci? Inu, je možné, že volby dopadnou nakonec v neprospěch malé strany, ale s klidným svědomím pak můžete pozorovat, co se děje ve sněmovně a mít pocit, že ta vaše strana (vaše volba) za současné dění nenese zodpovědnost.
Navíc pokud vaše "malá" strana získá třeba 4,5%, její nejbližší "velká" kolegyně (podobně orientovaná parlamentní strana) musí začít dbát na témata i způsoby řešení "malé" strany, protože jí roste povážlivá konkurence. Takže ve výsledku mohou být cíle "malé" strany prosazeny i nepřímo, protože svoji ta svoji existencí a růstem konkuruje (tlačí) na strany "velké", které musí témata malých konkurentů pojmout, nechtějí-li být v příštích volbách vystřídány. Když volíte malou stranu, podporujete tedy velmi zdravou konkurenci.
4. Jednoduchá matematika 1 + 1
Zkušení investoři vydělávají na tom, že lidé lehce propadají panice stejně tak, jako se i snadno dokážou nadchnout i k hromadným nákupům. To, co platí v případě realitních bublin, platí i v politice. Zkušení politici vydělávají především na tom, že lidé se chovají jako stádo, tedy nerozumně a nesamostatně. Stačí zamávat předvolebními preferencemi a přesvědčit několika dovednými grafy, že ostatní strany prostě nemají šanci. Lidé pak začnou houfně jednat jinak, než kdyby volili skutečně uvážlivě a s rozumem.
Obvyklý volič je přece jen trochu váhavý a má i "záložní" volbu. Řekněme, že volič Zelených by mohl nakonec volit TOP09, volič Svobodných, Soukromníků nebo Realistů třeba ODS. Pokud si však většina váhavých voličů řekne "raději vsadím na jistotu", dostane strana A třeba 9% a strana B jen 3,5%, přičemž vámi upřednostňované směřování parlamentu (pravice, levice atd.) má v takovou chvíli jen 9%, protože strana B v parlamentu nebude zastoupena. Pokud se však příznivci strany B nenechají zmanipulovat "sázkou na jistotu" a budou rozumně a nejlépe koordinovaně riskovat, získá strana B řekněme 5,5% byť na úkor strany A, která získá jen 7% – ovšem výsledek je součet 7% a 5,5% dvou podobných stran, tedy celkem 12,5% – jasně více než 9%, který připadá jen na úspěch té silnější
Stačí tedy neprodat panice, silným slovům politiků a především nezůstávat v zajetí předvolebních výzkumů. Já vím, říká se "lepší vrabec v hrsti ...", jenže ten holub mnohdy není skutečně až na střeše.
5. Hlavně volit
Můj táta zastává velmi neobvyklý názor – věří, že jednou k volbám nepřijde vůbec nikdo, protože všichni budou politiky či politikou naprosto znechuceni. V tu chvíli dojde k reformě systému a změně k lepšímu. Sám proto zcela příkladně k volbám nechodí v domnění, že tak bude motivovat ostatní ke stejné činnosti.
Upřímně, já jeho názor nesdílím a čekání na tento "soudný den" považuji za čirou utopii. Chápu, že vždy budou někteří lidé znechucení a jiní zase bezradní, ovšem vždy bude i dost těch, kteří mají zájem na tom, aby se věci nějak hýbaly kupředu, ať již pro blaho všech ("méně smogu a více stromů"), tak především pro jejich vlastní prospěch ("kamarád je v partaji a když vyhraje, dají nám tu zakázku, tak ho tam Máňo taky hoď!").
Z toho důvodu mám dojem, že volby jsou skutečně především o vyrovnávání vzájemných sil a společenských trendů. Kdo se jich neúčastní, nechť si prosím nestěžuje. A v ideálním případě, ať místo stěžování raději energii věnuje na vstup do obecní politiky, kde může začít pomalu ale jistě přetvářet své nejbližší okolí k lepšímu. Jde to často ztuha, ale jde to!
